Devonští plži - Gastropoda

V lochkovském souvrství jsou zbytky mořských gastropodů - břichonožců poměrně hojné. V pražském souvrství jejich počet ještě stoupá, zvláště v koněpruských vápencích (cca. 150 druhů). V mladších souvrstvích jsou fosilní gastropodi poměrně vzácní. Ze všech mladších devonských vrstev jich známe přibližně 170 druhů.

Zdroje:
- Z. Špinar a kol. - Systematická paleontologie bezobratlých - 1965. Academia, Nakl. Československé akademie
- J. Barrande, F. Počta - Système silurien du centre de la Bohème (1865, 1894, 1903)
- F. Prantl - Život českých pramoří, Česká Akademie věd a umění, 1952
- J. Brookes Knight - Paleozoic Gastropod Genotypes, The Geological Society of America, August 25, 1941
- https://muzeum.geology.cz/
- https://www.biolib.cz/

Plži lochkovského souvrství (st. lochkov)

• Loxonema sp. - Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Třída: Gastropoda Cuvier 1797 - plži, podtřída: Orthogastropoda Ponder and Lindberg 1997, řád: Murchisoniina Cox and Knight 1960 †, čeleď: Loxonematidae Koken 1889 †, rod: Loxonema Phillips 1841 †.

Spíše drobnější, nepříliš hojný mořský plž z černých radotínských vápenců. Z lochkovských vrstev spodního devonu je popsán druh Loxonema solvens Perner 1907 †. Jsme však opatrní s určením do druhu, protože stupeň lochkov muselo obývat zřejmě více druhů plžů tohoto rodu a zachování nám neumožňuje bližší určení. Přece jenom jde jen o fragment výlitku jádra plže.

• Praenatica proeva (Perner, 1903) - Praha, Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Říše: Animalia - živočichové, kmen: Mollusca - měkkýši Cuvier, 1795, podkmen: Conchifera - schránkovci Gegenbaur, 1878, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Gastropoda - plži Cuvier, 1795, řád: Neritimorpha, nadčeleď: Platyceratoidea Hall, 1859 †, čeleď: Platyceratidae Hall, 1859 †, rod: Praenatica Perner, 1903 †, druh: Praenatica proeva Perner, 1903 †.

Nehojný plž Praenatica proeva Perner, 1903 z radotínských vápenců, st. lochkov. Je to starší předchůdce velmi hojného plže z koněpruských vápenců Praenatica naticoides (druh proaeva z lochkovských vrstev je zhruba o 18 milionů let starší). Na rozdíl od něj, je však tento druh nejenom starší, ale také podstatně méně hojný.

Vědecká synonyma
Platyceras (Praenatica) proaevum Perner, 1903

• Raphistomina tarda Perner, 1903 - Praha, Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, čeleď: Holopeidae Wenz, 1938 †, rod: Raphistomina Ulrich & Scofield, 1897 †, druh: Raphistomina tarda Perner, 1903 †.

Plži pražského souvrství (st. prag)

• Australonema cf. guillieri (Oehlert, 1877) - lom Plešivec u Měňan, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, podtřída: Neritimorpha, nadčeleď: Oriostomatoidea Wenz, 1938 †, čeleď: Oriostomatidae Koken, 1896 †, rod: Australonema Tassell, 1980 †, druh: Australonema cf. guillieri (Oehlert, 1877) †.

Na úvod gastropodů pražského souvrství zde publikujeme jednu opravdovou lahůdku a unikát. Jedná se o nález extra vzácného a nádherného opercula, tedy víčka plže. Multispirální operkule rodů Oriostoma Munier-Chalmas, 1876 † a Beraunia Knight, 1937 † se v českém siluru vyskytují sporadicky v různých stratigrafických úrovních, někdy i in situ v ulitě plže (Perner 1903 - 1911, Knight 1941). Ze spodního devonu (koněpruské vápence) jsou však známy pouze čtyři izolovaná opercula všeho všudy. Tím, že zde tento nález publikujeme, řadí se na páté známé místo. Barrande považoval chybně první exemplář (což je ten první z těch čtyř dosud známých), který se mu podařilo získat do sbírky, za svinutou ulitu plže. Toho pojmenoval jako Rotella confusa a Perner (1903, 1907) jej pro změnu popsal jako ulitu Pleurotonus ? confusus. Až Radvan Horný v roce 1994 operculum identifikoval správně jako víko a přiřadil jej k plži Australonema cf. guillieri (Oehlert, 1881). Tento plž, ač je z koněpruských vápenců známo velké množství plžů, rozhodně sám o sobě patří k těm vzácnějším.
Průměr našeho nálezu je 25 mm, a i když není kompletní, přesto jde o super extra vzácný nález, které se bez nadsázky dají spočítat na prstech jedné ruky. Tímto se tento nález řadí bezpochyby k našim nejvzácnějším.

Vědecká synonyma
Turbo guillieri Oehlert, 1877
Polytropis guillieri (Oehlert, 1877)
Cyclonema guillieri (Oehlert, 1877)
Turbo laetus Barrande - neplatné jméno

• Epiptychia potens (Perner, 1903) - Koněprusy, Houbův lom, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier 1797 - plži, podtřída: Vetigastropoda Salvini-Plawen, 1980, řád: Pleurotomariida Bouchet, nadčeleď: Porcellioidea Koken in Zittel, 1895 †, čeleď: Luciellidae Knight, 1956 †, rod: Epiptychia Perner, 1907 †, druh: Epiptychia potens (Perner, 1903) †.

Gastropod, kterému budeme věnovat poněkud více textových informací. Proč? Jednak je fantastický, velký, poměrně vzácný a v neposlední řadě jsme velmi vděční, že jeho nálezy obohacují naši sbírku.
Druh původně popsal J. Barrande a Perner jej v roce 1903 publikoval jako Clisospira potens. Autoři zařadili nalezeného fosilního plže pod rod Clisospira (v Barrandově systému "Pleurotomaria B", tj. podrod pleurotomariidních ulit). V roce 1907 J. Perner stanovil nový rod Epiptychia právě pro druh Clisospira potens, takže se oficiálním jménem stalo Epiptychia potens. Bernard Cossmann (1906) ve své Paléoconchologie přehodnotil morfologii tohoto taxonu a zařadil ho do nadřádu Palæonustus, ale nakonec se ustálilo používání rodu Epiptychia. Taxonomická revize jeho pozice zůstává dílem specializovaných paleontologů; např. Paleobiology Database či MolluscaBase dnes uvádějí Epiptychia potens (Barrande,1903) jako validní jméno. Pozdější čeští autoři (např. I. Chlupáč 1955, 1979) druh řadili k typickým barrandienovým gastropodům a uváděli jej také ve fosilních seznamech pod jménem E. potens. Kromě původní literatury je o druhu zmínka ve srovnávacích pracích (Cossmann 1906) i v modernějších katalozích (Wagner 2017, Paleobiology DB). Taxon byl převzat i do pozdějších soupisů paleozoické fauny naší oblasti (např. Chlupáč et al. 1979).

Velký gastropod pleurotomariidního (v minulosti se uvažovalo, že i murchisonidního) typu, o kterém se v běžné literatuře mnoho nedočteme, protože jeho nálezy, které Chlupáč (1976) řadí do svrchních vrstev koněpruských vápenců pragu, patří skutečně mezi vzácné. Jeho popis je založen na holotypu a paratypech, středně dobře zachovaných jedinců v krystalickém vápenci; na holotypu je zachována velká část schránky, i když je hrubě rekrystalizovaná. Všechny popisy vycházejí z nálezů z koněpruských vápenců pražského souvrství. Nám se na něj podařilo narazit jak v Houbově lomu v Koněprusích, tak v lomu na Plešivci u Měňan.

Ulita Epiptychia potens byla vysoká a extrakonická (velmi kuželovitá) bez patrného chámovitého otvoru (bez umbilikusu). Závity jsou konvexní, přičemž na předním okraji každého závitu přechází do širšího vyhloubeného límce, který překrývá sutury sousedního závitu drobným, ozubeným okrajem. Celková výška ulity byla asi 1,5–2× větší než průměr (údaj z typového popisu). Ornamentaci tvoří výrazné retrogradně (do zadní části schránky) zakřivené přírůstkové linie zkřížené tenkými spirálovými žebry, vytvářející síťovaný ("punktilní") vzor.
Poslední závit dosahoval asi 2/3 celkové výšky a na bázi má tupou periferní hranu (karénu) podél obvodu ulity, která je uprostřed lehce vydutá. Výrazná je i čtvercová (rhomboidní) forma výstupu (ústí ulity), která je otevřená ("nezakrývá" ji předchozí závit); na vnitřním (kolumnelárním) okraji ústí se nachází pouze slabě obrácená (reflektovaná) lemová lišta, takže není patrný žádný pravý umbilikální otvor. Celkový vzhled ulity připomíná příbuzné pleurotomaridy.
Patrně jde o endemickou formu, která spadá do pražského souvrství (koněpruské vápence). Epiptychia potens byl mořským (bentosovým) plžem. Šlo pravděpodobně o pobřežního obyvatele devonské lagunární či mělké platformy, jakou právě představoval devonský koněpruský útes. Druh Epiptychia potens je znám pouze z oblasti Barrandienu (Česká republika).

Vědecká synonyma
Clisospira potens Perner, 1903

• Loxonema rude Barrande in Perner, 1903 - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Typová lokalita druhu Loxonema rude Barrande in Perner, 1903 † je oblast mezi obcemi Měňany (Plešivec) a Koněprusy - koněpruské vápence, st. prag.

Loxonema rude Barrande in Perner, 1903 ze silurského systému - BARRANDE, PERNER. GASTEROPODES, VOL. IV (1903) (Pl. 60, fig. 37, 38, 39)

Vědecká synonyma
Loxonema rudis (Barrande)

• Orthonychia acuta Roemer, 1856 - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži (břichonožci), řád: Neritimorpha, podřád: Cyrtoneritomorpha †, čeleď: Orthonychiidae Bandel & Frýda, 1999 †, rod: Orthonychia Hall, 1843 †, druh: Orthonychia acuta Roemer, 1856 †.

Jak vlastně plži rodu Orhonychia vypadali? Jejich na první pohled neúhledné, rádoby pomačkané schránky, jsou právě díky své rozmanitosti a exotičnosti ve skutečnosti neuvěřitelně přitažlivé. Možná proto, že nemají v dnešní živočišné říši mnoho ekvivalentů. Jejich ohromný výskyt a variabilita v zaniklém devonském koněpruském korálovém útesu je bezesporu největší na celém světě. Při hledání v koněpruských vápencích pražského souvrství je téměř nemožné, alespoň na kousek tohoto přehlíženého plže nenarazit. Přesto, při představě jejich vnější vizáže musíme nutně, jako u jiných zaniklých rodů vycházet z recentních mořských plžů, například homolic, či jiných mořských plžů. Schránky ortonychií jsou u některých druhů nízké, se širokým ústím (základnou) a vypadají, jako by se snažili spíše splynout s mořským útesem, ale jiné typy se na druhou stranu snaží spíše expresivně vyniknout. To jsou tzv. Pagodální, vysoké a pokroucené typy ortonychií. Pigmentace schránek se nezachovala, ve většině nálezů jde totiž pouze o výlitky schránek a i kdyby to tak nebylo, dělí nás od jejich existence tak dlouhá doba, že se u některých výtečně zachovalých měkkýšů (zvláště Cephalopoda) zachovala pouze pigmentovaná kresba, u které se však jen s obtížemi, jestli vůbec, dá zjistit původní barevná pigmentace. Vše se muselo odvíjet od strategie lovu. My dnes víme, že to byli dravci, kteří s velkou pravděpodobností "usedli" na jiného živočicha (např. crinoida), vyvrhli své vnitřnosti a postupně jej strávili. Zmiňovali jsme recentní homolice. Ty kromě toho, že patří do stejné třídy, tedy plži, nemají s tímto pradávným zhola nic blíže příbuzného. Přesto, homolice, ač jsou pro sběratele recentních plžů přitažlivé pro svou výraznou barevnost a kresebnou dekoraci, využívají ve svém přirozeném prostředí, tedy v korálových útesech, spíše mimikry, aby zapadly. A to, velmi pravděpodobně může být právě i příklad ortonychií. Jsou výhradně nalézány ve vápencích, tedy sedimentech velmi čistého, prokysličeného moře, podotýkáme korálového, kde živočichové z nejrůznějších strategických hledisek hýřili barvami. Stejně tak se museli snažit využít strategii mimikry tehdejší plži, dravci. Představujeme si je tedy, že hýřili nejrůznějšími barvami a kresebným dekorem. Podobně, jako antické mramorové sochy, které nebyly pouze z čistého mramoru, jak je známe dnes, ale byly kolorovány.

Co se týče konkrétního druhu Orthonychia acuta Roemer, 1856 † (platí to obecně o čeledi Orthonychiidae), zdá se, že v samotném druhu byli rozptýleni do mnoha tvarových diferencí a variant. Obecně měl druh acuta štíhlý kónický tvar schránky (bez spirovitého zakončení), občas se širší základnou, jindy užší. Často měl výrazné vertikální valy, které na jiných schránkách patrny nejsou. Jiní jedinci měli i příčné valy, další kombinaci obou. Vypadá to tak, že toto vše byla strategie velmi propracovaného mimikry. Snad měli tito plži připomínat něco jiného, než ve skutečnosti představovali. Třeba nějaký skalnatý výčnělek, možná rugozního koralita, mechovce nebo cokoliv jiného, nenápadného. Skoro tato variabilita vypadá, že co nález, to druh. Paleontologové tedy museli nalézt pár charakteristických znaků, záchytných znaků, jak vymezit jednotlivé druhy, aby jich nebyly desetitisíce. I tak, navzdory snaze paleontologů, je velmi nesnadné určit mnohé nálezy do druhů, protože mnoho z nich nezapadá do původního, 100% popisu. Na obrázcích nad tímto textem je Orthonychia acuta z Barrandova Silurského systému, ve kterém, po Barrandově smrti pokračoval a revidoval jej Jaroslav Perner. První vyobrazení je z roku 1903, druhé z roku 1911. Mimo tato dvě zobrazení je tam další spousta variant stejného druhu. Ačkoliv byli tito plži predátoři, stejně tak byli snadnou kořistí vyšších dravců, jako placodermů (pancířnatců - předchůdců ryb), acanthodů (trnoploutvých - předchůdců žraloků), cefalopodů (byli to převážně draví ortoceři a goniatiti - předchůdci druhohorních amonitů a dnešních hlavonožců, jako jsou chobotnice nebo sepie) aj

• Orthonychia aff. anguis (Barrande, 1876) velikost 21 mm, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier 1797, podtřída: Neritimorpha Golikov and Starobogatov 1975, řád: Cyrtoneritimorpha Bandel and Frýda 1999 †, čeleď: Orthonychiidae Bandel and Frýda 1999 †, rod: Orthonychia Hall 1843 †, druh: Orthonychia aff. anguis (Barrande, 1876) †.

Příbuzné rody plžů, jako jsou například rod Orthonychia Hall 1843 †, běžný rod Praenatica Perner, 1903 † nebo např. rod Platyceras Conrad, 1840 †, jejichž obrovské a doposud nerevidované množství druhů nacházíme nejenom v českém siluru, ale zvláště v devonu a to převážně pražského souvrství (Koněprusy, Plešivec ...) byly nachytány ve zvláštní koexistenci, či symbióze s krinoidy, tedy lilijicemi. Nejenom, že se nejčastěji nalézají v tzv. krinoidových vápencích, ale byly nalezeny schránky těchto plžů zcela přímo přichyceny na lilijicích. Zatímco platycerové s krinoidy mohli žít v jakési symbióze, plži rodu Orthonychia se nejspíše chovali jako nemilosrdní dravci, kteří nepohrdli ani dravou lilijicí. Některé z ortonychií se nalezly uchycené v korunách lilijic, jako by je doslova požírali a trávili.

Vlevo Orthonychia anguis na koruně lilijice, vpravo jedno z mnoha vyobrazení druhu Orthonychia anguis z Barrandova silurského systému, BARRANDE, PERNER. GASTEROPODES, VOL. IV (1903).

• Orthonychia bohemica (Barrande), Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. eifel

Vyhynulý druh plže (oni to jsou vlastně všechno vyhynulí plži), kterého známe z poměrně hojných nálezů a druhových odchylek z koněpruského devonského útesu. Z Houbova lomu rozlišujeme převážně tyto druhy: Orthonychia protei (OEHL.), Orthonychia emarginata Barrande, Orthonychia pseudocornutum Barrande, Orthonychia rustica (Barrande) - podle I. Chlupáče, 1955 a Orthonychia bohemica (Barrande). Někdy je tento plž nazýván Platyceras (Orthonychia) bohemica. Je to z toho důvodu, že není zcela zřejmá klasifikace tohoto živočicha. Problém však je, že Platyceras je řazen k rodu Platyceras Conrad, 1840 † a Orthonychia k rodu Orthonychia Hall, 1843 †, potažmo k jiné čeledi (Platyceras k čeledi Platyceratidae Hall, 1859 †, nadčeledi Platyceratoidea Hall, 1859 † a scházejí se až v řádu Neritimorpha, což je v klasifikačním stromu hodně daleko. Oba rody však vykazují podobné až shodné znaky a je možné, pokud, po se po nějaké revizi nebudou stéle více diferencovat, že v budoucnu splynou v jeden jediný.

Orthonychia bohemica z Barrandova silurského systému, nahoře vlevo a vpravo - BARRANDE, PERNER. GASTEROPODES, VOL. IV (1903), dole - BARRANDE, PERNER. GASTEROPODES, VOL. IV (1907)

Vědecká synonyma
Platyceras bohemica

• Orthonychia cornutum (Tschernischeff, 1885) / Platyceras hamulus (Barrande in Perner, 1911) - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, podtřída: Neritimorpha, nadčeleď: Platyceratoidea Hall, 1859 †, čeleď: Platyceratidae Hall, 1859 †, rod: Platyceras Conrad, 1840 †, druh: Platyceras hamulus (Barrande in Perner, 1911) †.

Zajímavý, ale poněkud sporný taxon, který jsme zde spojili dohromady. Validní druhy Orthonychia cornutum (Tschernischeff, 1885) † a Platyceras hamulus (Barrande in Perner, 1911) †, jsou si natolik podobní, že není snadné je rozeznat. Druh Orthonychia cornutum popsal Tschernischeff (1885) (původně jej uváděl jako Platyceras (Orthonychia) cornutum, tedy jako rod Platyceras a podrod Orthonychia, později zpracováno a přepsáno v Pernerově monografii. Druh Platyceras hamulus je uváděn u Barrandeho a dále přepracován/ilustrován v Pernerem (1911) (uvedeno např. v Tab. 222, fig. 16 a 28 u Pernera).

Popis:
Platyceras hamulus (Barrande / Perner) — podle přehledných komentářů (Spitz a další) jde o lehce přivinutou, poměrně symetrickou, "kloboukovitou" ulitu, která může mít zaoblený hřbet nebo být zploštělá; objevují se jen nevýrazné podélné rýhy / záhyby, skulptura bývá jemná až nejasná u některých exemplářů. Perner uvádí řadu ilustrací (různé varianty, i var. evolvens).
Orthonychia cornutum (Tschernischeff / Perner) — popisy uvádějí velmi hákovitý, štíhlý tvar u některých exemplářů, s dobře ohraničenou "areou" pod apikální částí a hrubšími, víceméně podélnými pruhy / uzlíky (často robustnější skulptura než u některých forem P. hamulus).

Popisy a především ilustrace (typové desky) naznačují, že existují rozpoznatelné rozdíly: O. cornuta bývá často více "hákovitá" a robustněji skulpturovaná, zatímco P. hamulus bývá častěji symetričtější, méně hákovitá a s jemnější ornamentací. To je důvod, proč autoři udržují oba taxony oddělené ve formální taxonomii.
Na druhou stranu vědecké poznámky (a práce revizních autorů) upozorňují, že přechodné formy a diagenetické poškození (nebo juvenilní vs. dospělé stupně) mohou vést k záměně — proto v některých revizích autoři zmiňují pochybnosti, případně blízké vztahy mezi formami (tj. možné synonymie nebo podrodové zařazení).
To všechno jsou důvody, proč jsme tyto dva rody spojili do jednoho odkazu. Často jde pouze o jádra zkamenělých plžů, schází skulptuace, fosilie mohou být zdeformované. Základní rozlišovací diagnostiku jsme zde uvedli. Zkuste si tedy tipnout sami, zdali jde o Platycerase, či Orthonychii.

Vědecká synonyma
Platyceras cornutum (Tschernischeff, 1885)
Platyceras (Orthonychia) cornutum (Tschernischeff, 1885)

• Orthonychia protei Oehlert 1883 † = Capulus mons Barr. - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Rod Orthonychia by si rozhodně zasloužil velkou revizi. Poměrně hodně jsme pátrali a poslední revizí, dá li se to tak nazvat je Pernerovo završení Barrandova Silurského systému svazkem Gastéropodes z roku 1911. Od té doby je v této podtřídě nemitimorfů spíše chaos. Orthonychie jsou zaměňovány za platycery a naopak. Mnoho "validních" jmen jsme již po Pernerovi/Barrandovi zpětně nedohledali, jako by ta jejich studie ani neexistovala, jakoby již nikdo jinde nenašel něco podobného. To samozřejmě není úplně pravda, ale často jsou pod jiným rodovým označením, než by to nomenklatura mohla dovolit. Prostě absolutní chaos. Například zcela zásadní a charakteristická Orthonychia rustica (Barrande) † je často uváděna jako Platycers rustica. Ještě záhadnější je Orthonychia cornutum (mimochodem, taktéž Platyceras), kterou jsme dohledali pouze ve sbírkách Národního muzea v Praze.

Vědecká synonyma
Acroculia protei

• Orthonychia pseudocornutum Barrande - velikost 28 mm, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Středně hojný, nevelký orthonychidní gastropod, vázaný na koněpruské vápence pražského souvrství (Houbův lom, lom Plešivec). Schránky má poměrně tenkostěnné, jádra křehká, kalcitová, často se tedy stane obětí roztloukání kamenů na lokalitách. Má poměrně robustní základnu a tupý, krátce zahnutý vrchol (apex).

Orthonychia pseudocornutum z Barrandova silurského systému, BARRANDE, PERNER. GASTEROPODES, VOL. IV (1907).

• Orthonychia rustica Barrande - lom Plešivec, Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Typický představitel Orhonychidních plžů, který se ale nevyskytuje až tak často, jako například Orthonychia bohemica, se kterou je ale snadno zaměnitelný. O. bohemica je charakterističtější pro pozvolný kónický tvar. O. rustica, schématicky řečeno, připomíná spíše nafouklý balonek (kondom). Je prosta jakýchkoliv ozdob, podobně jako O. bohemica. Orthonychia rustica, abychom ji mohli identifikovat, se musí nalézt nevyvětralá a to je v Koněprusích i na Plešivci trochu problém.

Orthonychia rustica z Barrandova silurského systému, BARRANDE, PERNER. GASTEROPODES, VOL. IV (1903).

• Orthonychia sedens (Barrande in Perner, 1911) - lom Plešivec, Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Druh Orthonychyidního plže, který je velmi podobný druhu Orthonychia protei Oehlert 1883 †. Široká robustní základna, vůči poměrně nízké výšce. Na rozdíl od druhu O. protei, kteréhož schránky vypadají, jako bychom chtěli ždímat hadr, tak tento druh již jako vyždímaný hadr vypadá.

• Platyceras aff. dorsatum (Barrande, 1903) - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

• Platyceras undulatum (Barrois, 1889) - Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. eifel

Orthonychia undulata z Barrandova silurského systému, BARRANDE, PERNER. GASTEROPODES, VOL. IV (1903), Pl. 7, fig, 6, 7..

Vědecká synonyma
Orthonychia undulata Barrois

• Pleurotomaria sp. - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier 1797, podtřída: Orthogastropoda Ponder and Lindberg 1997, nadřád: Vetigastropoda Salvini-Plawen 1980, nadčeleď: Pleurotomarioidea Swainson 1840, čeleď: Pleurotomariidae Swainson 1840, rod: Pleurotomaria Defrance 1826 †.

• Praenatica naticoides (Roemer, 1852) = Praenatica gregaria (Barrande in Perner, 1903), Koněprusy - pražské souvrství, st. prag

Nejznámější a nejběžnější druh plže pražského souvrství od Koněprus. Druh Praenatica naticoides (Roemer, 1852) †, často uváděný rovněž pod daleko rozšířenějším a známějším synonymickým jménem Praenatica gregaria (Barrande in Perner, 1903) nebo již neplatným rodovým jménem Platyceras je zaniklý rod plžů z čeledi Playceratidae, který se vyskytoval od ordoviku do permu (Sutton a kol., 2006). Jeho ulita má typický spirálový tvar který se prudce kónicky zužuje do spirálovitého středu. Fosilie čeledi Platyceras se obvykle nacházejí společně s fosiliemi crinoidů nebo cystoidů (Bowsher 1955). V současnosti se předpokládá, že žili v blízkosti konečníku crinoidů a živili se vylučovanými zbytky. "Odpad" moderních lilijic je totiž velmi výživný, obsahující velké množství mikroorganismů a řas (Sutton a kol., 2006). Platycerové byli vysoce specializovanou skupinou, jež se neustále morfologicky adaptovala v závislosti na svých hostitelích (Bowsher 1955). Celková klasifikace třídy Gastropoda Cuvier, 1795 - tedy plžů, je poměrně obtížná, protože obvykle se zachovala pouze zkamenělá skořápka. O jejich měkkých částech těla můžeme pouze spekulovat na základě znalostí recentních plžů. Předpokládá se, že jsou příbuzní kuželnatek (Sutton et al., 2006). Spekuluje se také, zda vztah mezi crinoidy a Platycery obecně je komenzální, to je kdy jeden má ze vztahu prospěch zatímco druhý tím není ovlivněn nebo parazitární. Existuje také možnost, že byli Platycerové kleptoparazitní, mohli extrahovat natrávenou potravu z konečníku crinoidů ještě předtím, než je zažívací systém lilijic proměnil v exkrementy (Sutton et al., 2006).

Rod Praenatica Perner, 1903 † (výskyt silur - devon) se vyznačuje tlustostěnnou, helikoidně (šroubovitě) vinutou ulitou různých rozměrů. Ulita má přibližně kulatý tvar s velice nízkou spirou (spirálou) s tupým vrcholem a postupně rychle se zvětšujícími závity, z nichž poslední a největší závit překrývá všechny závity předcházející. Povrch schránky je hladký nebo lze vidět téměř přímé, přírůstkové linie. Velmi široké ústí má polokruhový tvar. U příznivě zachovalých jedinců se zachovala původní ozdoba (kresba) povrchu schránek, kterou tvořily pravidelně se střídající pigmentové puntíky. Barevnost schránek, potažmo puntíků je samozřejmě nezjistitelná a diskutabilní. Vyskytuje se po celé Evropě.

Vědecká synonyma
Acroculia naticoides Roemer, 1852
Platyceras gregarium (Barrande in Perner, 1903)
Praenatica gregaria (Barrande in Perner, 1903)
Strophostylus gregarius Barrande in Perner, 1903

• Tubina sp. - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, podtřída: ?Neritimorpha - ?Eogastropoda Ponder and Lindberg 1996, řád: Euomphalina de Koninck 1881 †, nadčeleď: Oriostomatoidea Wenz, 1938 †, čeleď: Tubinidae Knight, 1956 †, rod: Tubina Owen, 1859 †.

• Tychobrahea sp. - výška zachovalého otisku 13 mm, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Gastropoda Cuvier, 1795 - plži, podtřída: Eogastropoda Ponder and Lindberg 1996, řád: Euomphalina de Koninck, 1881 †, nadčeleď: Euomphaloidea White, 1877 †, čeleď: Euomphalidae de Koninck, 1881 † (?White, 1877 †), rod: Tychobrahea Horny, 1992 †.

Plž známý z koněpruských vápenců, jehož výskyt je celkem častý, který ale mnohdy utrpí nenávratné poškození při dobývání z kamene. Plž je pojmenován podle dánského astronoma, astrologa a alchymisty Tycha Braha nebo Tychona Braheho (oba skloňované tvary jména jsou dle Ústavu pro jazyk český AV ČR správně).

Devonští plži - Gastropoda

Pokročilá nastavení